Na počátku 14. století v Čechách i v Brabantsku lze zachytit projevy národního uvědomění, které se však odlišovalo jak intenzitou, tak hodnotami, jež vycházely z rozdílných společensko-politických podmínek. V obou zemích došlo v důsledku nástupnických krizí k oslabení autority panovníka (vymření přemyslovské dynastie v roce 1306 v Čechách, mládí Jana III. Brabantského po smrti Jana II. v roce 1312). V důsledku těchto změn lze v obou zemích pozorovat dominanci – v podobě politických ambicí – určitých společenských skupin. V českých zemích se jednalo o českou šlechtu, v Brabantsku o brabantské měšťanstvo. Oběma skupinám se podařilo na několik desetiletí výrazně ovlivňovat politické dění v zemi. Za projevy zmíněných ambicí považujeme vernakulární literaturu, respektive literaturu ve staré češtině a nizozemštině, které přispěly k představě o národní identitě skupin, jež se prezentovaly jako klíčoví (jediní) ochránci země. Přednáška se zaměří na fenomén národa jako proces, který vzniká v nerovnováze emocí a reálných možností. Vzhledem k tomu, že národ je podle Éloïse Adde fenomén jak kolektivní, tak individuální, bude hlavním cílem této přednášky právě zkoumání tohoto emocionálního rozměru a přechodu mezi aspiracemi jednotlivců a strategiemi, které vyvíjeli ti, jež vládli. V širším měřítku se na konkrétních příkladech Brabantu a Čech pokusí vysvětlit, kde se vlastně idea národa objevila, a proč se na konci středověku stala úspěšným „politickým faktorem“.

Pro odkaz na Zoom link kontaktujte: sekretariat@hiu.cas.cz