Jelikož o slovanských bozích před přijetím křesťanství máme často jen útržkovité zprávy, v bádání o slovanském pohanském náboženství a jeho bozích dlouho drží prim etymologické rozbory božských jmen. Od prvních naivních pokusů latinských středověkých a novověkých kronikářů přes nadšenecké snahy učenců 19. století až po vyšperkované a metodologicky obezřetné výklady současných lingvistů bývá zvykem odvozovat funkce a povahu jednotlivých božstev pouze na základě etymologie jejich jména. Jaké jsou ale s podobným přístupem obtíže a kde číhá nebezpečí podobně založených výkladů? Je srovnávací jazykověda ve službách religionistiky produktivní metodou, anebo je lingvistické bádání nad slovanskými teonymy opravdu jen neplodným „hřbitovem etymologií“, jak to kdysi nazval polský historik Stanisław Urbańczyk? Přednáška se na několika vybraných příkladech teonym (Perun, Mokoš, Veles, Pereplut, či zejména Redigast) pokusí tyto otázky otevřít a prozkoumat další možná východiska pro zkoumání jmen slovanských bohů a bohyň.