Rukopis č. 42 ze sbírky cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě patří k nejvýznamnějším památkám hudební tradice předhusitských Čech. Díky příkladům staročeské duchovní lyriky v něm obsaženým, zejména písním Otep myrry a Doroto, panno čistá, pronikla do učebnic středoškolské literatury. Tato v mnoha ohledech jedinečná kolekce unikátních hudebních zápisů na straně jedné a nejstarších známých zápisů později bohatě tradovaných zpěvů na straně druhé skrývá ještě mnoho nevyjasněných otázek. Kdo byl onen Přibík, který kolem roku 1410 stál za vytvořením této různorodé sbírky? Komu měl vyšebrodský sborník sloužit a komu byly určeny zpěvy v něm zaznamenané? Jedná se o mimořádný „ediční“ počin lokálního dosahu, anebo ho můžeme považovat za svého druhu jediného přeživšího svědka kdysi opulentní liturgické praxe na území pražské arcidiecéze?

Ve světle podrobné analýzy písma a struktury rukopisu se Vyšší Brod 42 ukazuje nikoli jako dílo jednoho vzdělaného mnicha, nýbrž jako sbírka, jejíž funkce se v průběhu psaní postupně vyvíjela. Letopočet 1410 je nutno považovat za okamžik, kdy byl hotov základní korpus repertoáru, ale do současné podoby byl rukopis dotvořen až v následujících letech a možná i mimo Přibíkův dohled. Jak se změní náš pohled na tuto sbírku, uvědomíme-li si, že vznikala jako živý organismus, který reflektuje nejen vyšebrodskou hudební praxi, ale současně naznačuje obecné tendence v dobové liturgické hudbě?

Rukopisu byla v minulém roce věnována pozornost projektu Staré mýty, nová fakta. Přednáška se pokusí zprostředkovat vhled do života jednoho z nejdůležitějších cisterciáckých klášterů na území Čech. Poodkryje proces vzniku jedné pozdně středověké písňové sbírky včetně rozdělení rolí jednotlivých členů místní klášterní komunity a osvětlí spletitou síť vztahů, kterou můžeme tušit za strohými údaji „1410 – Vyšší Brod – Přibík“.